SAT

Ztělesnění emocí, které nám ukazují, co vše bychom mohli mít, čeho bychom mohli dosáhnout, co nás naplňuje, a co by nás mohlo dělat v životě šťastnými. Stín na duši nám může způsobovat absence něčeho, co by v nás zažehlo plamen, rozzářilo naše oči. Vždy je to něco, co nám někdy zkřížilo cestu, oslovilo nás. Aniž bychom si to i uvědomovali. Kdybychom se nikdy nesetkali se sluncem, nikdy o něm neslyšeli, nezatoužili bychom ani po jeho paprscích, a po prosluněných dnech. Ale pokud se tak stalo, nikdy bychom se nezbavili pocitu, že nám něco schází, při jeho absenci a nedostatku. I kdybychom se snažili sebevíce. Pokud se objeví stín, je způsoben světlem. Jsme-li k němu otočeni zády, stín máme přímo před sebou. Pokud se otočíme za světlem, stín padne za nás. A jde jen o to, zda budeme to své světlo hledat, nebo zda svůj obličej ponoříme do stínu. Nikdy nevíme, co nás vlastně naplňuje, a dělá šťastné. Dokud nám to nezkříží cestu, a nedovíme se, že něco takového existuje...Emoce, které ztělesňuje Sat, nám ukazují věci, které se dotknou našeho srdce, a které nás nechají chladnými. Které by se nám líbily, které by nás naplňovaly a dělaly šťastnými. Upozorňují na lidi, kteří mají to, co my ne, a kteří by nám mohli část z toho věnovat.... Poukazují na situace, které by se nám mohly líbit, a za které by mělo cenu bojovat. Jsou jakoby katalogem věcí, událostí, zážitků, životních směrů, které můžeme mít, kdybychom chtěli, a bojovali o ně. Jsou tím světlem, které vytvořilo stín. A záleží jen na nás, jakým směrem se otočíme. Vše, co nám kdy scházelo, jsme někde už minuly. A bylo jen na našem rozhodnutí, zda to minout necháme.

MIANA

Ztělesnění vášně…

Toužíme-li po něčem opravdově a hluboce a dáme-li této touze prostor pro růst, vykrystalizuje z ní čirá a nesmírně silná emoce. Vášeň. Emoce, která je stejně jako všechny ostatní velmi dobrý pomocník, jestliže si ji uvědomujeme a dokážeme ji nasměrovat správnou cestou. Jestliže však ona ovládne nekontrolovatelně nás, dopad jejích činů může být ničivý.

Vášeň velmi výrazně ovlivňuje naše myšlení a jednání. Je zdrojem nesmírné energie, vytrvalosti a vůle. Žene nás do výšin, které bychom si bez ní ani nedokázali představit, ale může nás také bezhlavě strhnout do nejhlubších propastí, z nichž je nesnadné nalézt cestu zpět. Koná totiž vždy od srdce a neřídí se příliš rozumem a tak se může stát, že ve zlomku vteřiny nám obrátí život vzhůru nohama.

Je silně intuitivní, vždy upřímná a díky tomu se může napojit na naše nitro a probudit v nás přirozenou schopnost tvořit se zápalem, který nezná mezí, ale stejně tak se dokáže hnát za pomstou či jiným negativním cílem, pokud ji nedokážeme zastavit.

Vášeň jde ruku v ruce se všemi ostatními emocemi, je jejich umocňovač a má tedy neskutečnou moc.

Její přirozeností je odhodlání, uvědomění si vlastní identity, touha po poznání, po nových věcech, objevování a tvoření. Za každým velkým objevem, za každým velkým dílem stála vášeň, bez jejíž pomoci, by mnohý cestu v půli vzdal. Žene nás vpřed, i když neznáme cíl. Nenechá nás nikdy padnout. Když už se zdá, že nebudeme mít dost sil cestu dokončit, ona přijde, pozvedne nás z prachu zklamání a jako nejvěrnější přítel nás přes výmoly a trní povede dál.

Putování s vášní je pro nebojácné povahy, protože jakmile se s ní vydáte na cestu, nikdy nevíte, kam vás zavede. I když rozhodne-li se jednou vášeň probudit, nic ji nezastaví a dokáže i v srdci nejusedlejšího a nejustrašenějšího človíčka zažehnout spalující plamen života. Jedním si ale rozhodně můžete být jisti.

Kamkoli vkročí, nezůstane kámen na kameni…

IRAE

Irae ztělesňuje emoce, mezi které patří zloba, hněv, vzdor…. Emoce, které jsou vnímány především negativně. Pokud převládnou, tak negativní jistě jsou. Nicméně jsou to zároveň emoce, které pomáhají zdolávat překážky, dávají sílu se za něco rvát, o něco bojovat. Emoce, které přimějí zatnout zuby a pěsti, a znovu povstat z prachu cest. Nevzdávat se, a nenechat se zlomit v době, kdy už převládá pocit, že člověk nemá sílu jít dál. Vzdorovat nepřízni osudu, jít proti proudu, nepřestávat bojovat.

Po něčem toužit, něco si přát, o něčem snít….To jsou mocné emoce. Vkládají do srdcí naděje a dávají životu směr, cíl a smysl. Ale životní cesty nejsou dlážděné, značené, ani snadné. Rozhodně ne ty, které někam vedou.

V životě obvykle nedostaneme to, co si přejeme, ale to, o co usilujeme, za čím si stojíme, a za co bojujeme…

Touha nemůže přežít, pokud za ni člověk přestane bojovat…

Není ostuda bojovat za něco, přestože to jiní nechápou.Ostuda je ustoupit a vzdát se jen proto, abychom se zavděčili někomu jinému.

Kdo bude stále dělat jen to, co od něj očekávají druzí, může si na náhrobní kámen rovnou nechat napsat: “Můj život se líbil každému, jen ne mě“

DANAE

Ztělesnění strachu, obav, nejistoty..

Strach….Jedna z emocí, které by se chtěl v životě snad každý vyhnout. Emoce, která s sebou vláčí punc negativního. Ale opravdu s sebou přináší jen negativní stránky, a nic ve prospěch člověka?

Strach je základní reakcí na skutečné či vnímané ohrožení, která nám pomáhá vyhnout se nebezpečným situacím. Ať už jako pud sebezáchovy, ochranný štít, nebo jen jako důležitý poradní hlas. V ohrožení může být nejen zdraví, ale i budoucnost člověka, plány, sny, představy a ideje…

Naše obavy se mohou zdát jiným i přehnané, nebo zbytečné. Ale každý jedinec je jiný. Co je pro někoho nepodstatné, a klidně se bez toho obejde, je pro jiného nepostradatelné, a pocit děsu mu může nahánět už to, že by o něco takového mohl přijít.

Může se stát, že narazíme na dvě skupiny lidí. Té první se strach a obavy lepí na paty neustále, tu druhou však tolik nezatěžují. Pokud bychom oslovili ty, kterým strach a obavy tolik nekříží cesty, a zeptali se jich, co by dělali v případě neúspěchu, prohry….., většinou budou mít odpověď. Budou mít jiné alternativy, představu i o jiných cestách, volbách, možnostech… Jejich pohled nebude upřen pouze na jednu jedinou možnost nebo volbu. Pokud ale oslovíme ty, které obavy sužují, setkáme se spíše s opakem. S lidmi, kteří třeba ani neví co by si počali, pokud by se jejich obavy naplnili, s lidmi, kteří nebudou vidět jiné možnosti, nezvážili, že nikdy není jen jediná cesta. Kteří sami dali svým volbám punc ojedinělosti, a jejich cesta se stala jediným možným „středem jejich vesmíru“.

Představme si člověka, kterého naplňuje spousta věcí. Má kolem sebe spoustu lidí, kterým na něm záleží, má řadu možností, a řadu úspěchů za sebou. A ten člověk se zaměří na určitý cíl, kterého by chtěl dosáhnout. Cíl, pro něj nový, který nikdy neokusil, a jediné co má jsou sny, a vlastní vytvořené představy o něm. A na ten vsadí vše. Všechny dosavadní jistoty smění za jednu neznámou nejistotu, na kterou vsadí. Vše ostatní odsune stranou. Co se stane, pokud se objeví sebemenší událost, která nezapadá do toho snu? Která není podle toho, jak si představoval? Pro člověka, který si své "jistoty" a alternativy ponechal, v podstatě nic. Ale u člověka, který vsadil vše na jednu kartu, se dostaví strach. Není ovšem neopodstatněný. Jeho podstata spočívá ve varování. V tom, že se dotyčný vydal za cílem, který kdyby se nenaplnil, nebo nebyl takový jako v jeho představách a snech, přišel by o vše. V tomto případě je tedy strach opodstatněným varováním, a při jeho přehlížení se člověk opravdu řítí vstříc nejisté budoucnosti s možností ztráty všeho, co z něj dělalo to, čím doposud byl.

Vždy jsou jiné možnosti, jiné cesty, jiné alternativy.

Co pomáhalo před strachem třeba lidem, bojujícím v bitvách, válkách? V době, kdy naděje na přežití byla mizivá, nebo dokonce žádná? Co pomáhalo potlačit obavy a strach? Jejich „středem vesmíru“ nebyl jejich vlastní život, na který se upnuli. Ale myšlenky na to, že i když padnou, jejich smrt nebude zbytečná. Byla to víra v lepší život dalším generacím, jejich rodin a blízkých. Mnohdy i to, že smrtí život nekončí, a že po ní není prázdnota, ale něco mnohem více. Ať to bylo cokoli, pomáhalo jim to zbavit se strachu. Navíc bez absence strachu, by u nich ani nevznikly myšlenky, které by je přiměly stanout hrdě se zbraní v ruce. Kdyby u nich nevznikl pocit obav a strachu, nevznikla by ani myšlenka, že jsou věci, na kterých záleží více než na jejich životě.

Můžeme se snažit strach a obavy umlčet, nevšímat si jich. Ale umlčením varovných signálů se podstata problémů nevyřeší. Strach a obavy poukazují na věci, volby a události, u kterých nejsme připraveni na možné prohry a jejich dopady, nevytvořili jsme si žádné jiné alternativy, případně jsme je zavrhli, a tím ohrožujeme sami sebe. Nenechávejme se tedy těmito emocemi ovládat. Ale zároveň jim dopřejme sluchu!! A vždy zvažme i jiné alternativy, jiné cesty a možnosti.

KAIRIS

Ztělesnění radosti, pocitu štěstí, naplnění.....

Kdo by nechtěl být šťastný?

Jednoduchá otázka. Každý přece chce být šťastný. Ale proč tedy potom tolik lidí plýtvá energií na rozmnožování svého neštěstí? Zamyslete se. Kolik lidí máte kolem sebe, kteří jsou doopravdy šťastní a žijí svůj sen? Kolik lidí za den potkáte s úsměvem na tváři? A co vy? Jak jste na tom?

Přemýšleli jste někdy nad tím, co je to vlastně ta Radost? Co vám ji působí? Jaké pocity při ní zažíváte? V jakých situacích jste nejšťastnější?

Člověk je šťastný, když najde svůj vnitřní klid. Rovnováhu, která přichází ruku v ruce s naplněním jeho potřeb, s úspěchem, prožitkem, s dosažením cílů. Tady je ale na místě se zamyslet, nad těmi vytouženými potřebami. Jsou skutečné nebo uměle vytvořené našimi hektickými životy?

V dnešní době příliš spěcháme, stále se někam ženeme a většinou vlastně ani nevíme kam. Máme pocit, že když budeme mít více peněz, úspěchu, moci, budeme konečně šťastní. Ale ačkoli stav konta je uspokojivý, dosáhli jsme vysoké pozice v práci i na sociálním žebříčku, dosáhli jsme všech vytyčených met, štěstí stále nepřichází a trvalou radost z toho nemáme. Proč? Co jsme udělali špatně? Koupíme si tedy ještě jedny boty, auto, pojedeme na dovolenou, pořídíme si novou mladší přítelkyni, vystudujeme ještě jednu školu a …stále nic. Kde se stala chyba? Někteří lidé, když dojdou až sem a stále nenachází to, po čem tolik touží, začnou zažívat pocity beznaděje, zoufalství, které se mohou obrátit až v agresi, převahu závisti, či zvrácenou škodolibou radost z cizího neštěstí: Když nemám já, nepřeju to ani Tobě. A přitom je to tak jednoduché! Možná právě až moc. Našim předimenzovaným mozkům se nechce připustit, že by mohlo být tak snadné dosáhnout čisté radosti ze samotného bytí.

Při tom životním sprintu jsme nějak zapomněli se zastavit a přivonět k rozkvétající růži. Zapomněli jsme si sednout do trávy a pozorovat východ slunce. Zapomněli jsme nejdřív přivonět k šálku horké kávy než ji do sebe vyklopíme za pochodu. Zapomněli jsme poslouchat vítr v korunách stromů a hlavně jsme zapomněli poslouchat sami sebe. Své sny a touhy jsme pohřbili hluboko do podvědomí, protože se neslučovaly se společenskými standardy. Neobětujte svůj život honbě za štěstím, nebo čekáním na něj. Žijte Štěstí hned teď a tady! Mějte rádi sami sebe, protože radovat se, znamená mít rád sám sebe. (RÁD – RADOST – RADOVAT SE)

Radost je hluboce zakořeněná v každém z nás, je nám vrozená. Je jen na nás zda ji polejeme randapem a zadusíme nebo zda ji budeme pravidelně zalévat, podporovat v růstu a pozorovat jak se její květy mění v nádherné šťavnaté plody. Zkuste vyslat své nejbláznivější sny na křídlech vážky do světa plného kouzel, v němž žijeme a naslouchejte písni splněných přání, jež se vám vrátí zpět.

Sněte, sněte, sněte! Dovolte si prožít svůj sen! Jen ten kdo sní, má sílu tvořit a může vytvořit svět jaký si vysnil. :-)

Jen to zkuste! Třeba najdete to, co tak dlouho hledáte ;)

RADOST!

TRIS

Ztělesnění smutku, zklamání, bolesti....

Smutek, zklamání, bolest... Emoce, které by si nepřál pocítit asi nikdo. Byl by však život bez nich opravdu tak oslnivý?

Člověk si nejvíce váží věcí, pro které musel něco obětovat. Věcí, pro které vynaložil úsilí, prolil pot, a třeba si i prošel utrpením. Více, než věcí, které mu samy spadly do klína.

Stejně je tomu s radostí, pocitem naplnění, smutkem. Kdo více si dokáže užít opravdové radosti, než ten, kdo poznal odvrácenou stranu? Proto, aby si člověk dokázal naplno užít všeho, čeho se mu dostává, však nemusí nejprve vše ztratit. Stačí si pouze uvědomit, že by taková ztráta přijít mohla.