Třináctá komnata

V soumraku stíny se sklání.
Do mých zahrad, poutníče, smíš.
K tůni z nadějí
se laně sklánějí.
Můj sen jen pel na snítcích šalvějí.

Do květů mandragor vdechni své touhy, paní má.
Kdo němý svědek byl, ať mlčí – růže Jerišská.
Ochutnej zralých vín,
diadém z kapradin.
Za zavřenými dveřmi ochutnej všeho, co ti nabízím.

REF:
Dálky tě zvou tisíc mil.
Rány smyl vlahý déšť, slzy pálí.
Dej náruč mi svou, dej mi sil
projít mou třináctou komnatou.

Komnatou….. a z dlaně mi hádej!
Komnatou……

Od mých komnat klíč ze tvých dlaní.
Brány svých cel otvírám.
Tak přejdi říčný brod,
hlubin mých tajný vchod,
tam z břehů jezer vstoupíš do mých vod.

Na listech krůpěj rosy, vůkol země spálená.
Pár plodů z jahodí, kdes v náručí mé schoulená.
Kdo ptal se, zdali znám,
žes můj jsi život sám.
Ač lačním, jedno slůvko zmůže víc, nežli plný džbán.

REF:
Dálky tě zvou tisíc mil.
Rány smyl vlahý déšť, slzy pálí.
Dej náruč mi svou, dej mi sil
projít mou třináctou komnatou.

Komnatou….. a z dlaně mi hádej!
Komnatou……